Jdi na obsah Jdi na menu

Aktuality

Příspěvky

Malá osobní bilance uplynulého roku..

24. 10. 2017

Už je to víc než rok, co jsme opustili domov, uteklo to jako voda a jsme zase zpět! Víc než kdy dřív jsem v posledních dnech přemýšlela nad tím, co to pro nás znamenalo. Taková osobní bilance, co nám to cestování vlastně přineslo a co nám vzalo, jestli vůbec něco?  Zjistila jsem, že nám to nevzalo v podstatě nic významného, ano, byli jsme dlouho od rodiny a přátel, kteří nám scházeli, na druhou stranu jsme mohli zjistit, jak moc jsou právě oni pro nás důležití, jak moc máme rádi svou rodinu a jak je těžké žít bez opravdových přátel. Takže když to srovnám s tím poznáním, jednou větou mohu říci, že to byl nezapomenutelný rok plný úžasných zážitků, dobrodružství, svobody a velkého poznání.

Vypůjčila bych si nádherný citát, který to absolutně vystihuje:

 

"Člověk, který cestuje s touhou dozvědět se, směřuje přes všechny dálky hlavně k sobě samému."

J. Werich

 

Více se můžete dočíst v článku zde: http://www.aknatripu.estranky.cz/clanky/blog/a-jsme-zase-doma/

 

Život s Indy

28. 9. 2017

sikh-temple.jpg

 

Bydlení v Indické čtvrti bylo v mnoha ohledech zajímavé. V Te Puke žije velká komunita Indů ze severu, z oblasti Pandžáb, která sousedí s Pákistánem. Většina obyvatel zde jsou sikhové. Sikhismus je 7.největší náboženství na světě a vzniklo sloučením Islámu a Hinduismu. Sikhové uznávají všechny národnosti, víry, kasty i pohlaví bez rozdílů, muže můžete jasně rozpoznat, nosí turban a nikdy si nestříhají vlasy ani vousy. Většinou jsou vegetariáni, nejí vejce a nepijí alkohol.

V Te Puke je každou sobotu společná modlitba, kde všichni příchozí dostanou najíst, napít a ti, kteří nemají kde spát, mohou i přespat. Vyplívá to i z jedné jejich povinnosti, vždy chránit slabší a pomáhat potřebným. My jsme měli možnost se toho zúčastnit, holky mě oblékly do jejich svátečního oděvu a jednu sobotu jsme vyrazili za poznáním Indické kultury. Bylo to úžasné.

 

Vše další se o multikulturním soužití dočtete v dalším článku zde: http://www.aknatripu.estranky.cz/clanky/blog/multikulturni-souziti/

 

Zima v Te Puke

18. 7. 2017

Konečně jsme dali sbohem kiwi sadům, navždy. V městečku Te Puke, ve kterém jsme se na zimu tak trochu nešťastně usadili je těžké najít práci, která s kiwi nesouvisí, je to totiž největší producent kiwi na Zélandu. A tak jsme i po sběru dál zůstávali na kiwi sadech a zkusili si snad všechny činnosti, které s kiwi souvisí (picking, prunning, trimming, cutting, clipping) a jednoznačně nedokážu říct, která z těch prací je absolutně nejhorší  :-).

 

addiction-food.jpg

 

Teď, po dvou měsících v zemědělství to vypadá, že se na nás zase trocha štěstí usmála a nastupujeme do práce, kde budeme mít střechu nad hlavou, neprší tam, nefouká a bude tam i pravidelná pracovní doba (na kiwi sadech totiž nemáte víkendy, tam se pracuje každý den, kdy neprší.. takže s velkým očekáváním každý den ráno sledujete  předpověď počasí a těšíte se, až začne pršet... no a když už pak zase prší týden v kuse, tak si přejete, ať už přestane, je to takový zajímavý koloběh).

Naše další práce bude ve výrobě krmiva pro domácí mazlíčky, nafasovali jsme boty s kovovou špičkou (mé první v životě), reflexní oblečení a odhodlaně jdeme čelit poslední pracovní výzvě.

Pomalu už začíná doba balancování, čas letí jako blázen a náš pobyt se blíží ke konci. Začátkem září se vydáme do Asie a v říjnu se po roce vracíme domů.

 

Sběr kiwi

11. 6. 2017

kiwi-picking.jpg

 

To je ono, ten novozélandský sen, to, co si tu chce každý zkusit, první věc, kterou si představíte, když jedete na Nový Zéland. Je to kiwi picking. Tak i my jsme si řekli, že to vyzkoušíme. Když jsme přijeli do světově známého kiwi centra, malého městečka Te Puke, sezóna sběru už byla v plném proudu. Jaké štěstí jsme měli, když jsem shodou náhod dostala jedno číslo, napsala jsem tam a druhý den jsme měli práci. Přijeli jsme natěšení, s úsměvem a odhodláním. Po prvním dnu přišlo rozčarování. Pracujete v týmu 10-12 lidí a peníze se vždy rozdělí, takže i tady platí, jste pomalí tak jako nejpomalejší článek, nebo taky že vyděláváte na toho nejpomalejšího. No a my naskočili do již zaběhlého týmu sběračů, kteří nám nechtěli dát nic zadarmo, takže jsme s Kosťou od první chvíle zatli zuby a jeli jako stroje. Za celodenního pokřiku naší malajské otrokářky Julie "ruce musí být nahoře!" jsem si nedovolila mimo pauzu sundat ani svetr :-). Celý den máte ruce nad hlavou, na břiše brašnu na 20 kilo kiwi a mimo pauzu se prostě nezastavíte, jakmile naplníte brašnu, běšíte ji vysypat k traktoru a pak znovu ještě asi tak 150x. Takže není divu, že se večer pomalu ani neotočíte, když se chcete na křižovatce podívat, jeslti zprava něco jede, v noci se budíte bolestí rukou a ráno jste snad ještě víc unavení než večer. Jo, tak tomu se říká ten novozélandský sen. Ale protože my se jen tak nevzdáme, jak jsme slíbili, sezonu jsme dojeli do konce. Jsem na nás pyšná. Teda tady hlavně na sebe :-).

Pozn. v našem týmu 10-12 lidí jsme nasbírali cca 30 tun kiwi denně, takže na osobu cirka 3 tuny. Myslím, že nějaké váhové normy pro kluky a holky tady neznají. A na otázku, zda mám kiwi ještě pořád ráda, odpovídám: "ANO, nikdy v životě jsem nesnědla tolik kiwi jako tady. Vlastně jsem ani nikdy v životě tolik kiwi nepošlapala."

 

Doufám, že naše příští práce bude zase nějaká perla.

 
Celý příspěvek | Rubrika: Aktuality | Komentářů: 0

Sbohem nejkrásnější ostrove

11. 6. 2017

lachtani.jpg

 

Opouštíme jižní ostrov, jednou provždy, jeden z nejkrásnějších ostrovů, které jsme kdy viděli. Kdybych měla popsat jedním slovem, co tu můžete vidět, rozhodně a bez váhání je to ROZMANITOST. Rozmanitost přírody, kterou jsem nikdy nikde jinde neviděla. Když se kdekoliv jinde vydáte na výlet dlouhý 500 a více kilometrů, říkáte si, sakra, to je dálka. Jenže tady je každých 50 kilometrů jiných, jako byste projížděli různými zeměmi. Kilometry a kilometry vinic, pláží, ledovce a hory tyčící se do výšky až 4 tisíc kilometrů, nekončící pastviny poseté ovcemi, lachtani, tučnáci, papoušci, fjordy, velryby, vysokohorská jezera, křištálově modrá jezera, divoké řeky a sem tam místní obyvatelé. Na Novém Zélandu je obecně málo lidí, je tu 40x více ovcí než lidí a přesto většina z nich žije na severním ostrově. Takže na tom jižním jich zas tolik není. Můžete jet hodiny a hodiny a sem tam potkáte auto, sem tam farmu a když potkáte místního, z 80% bude mít gumáky.

Gumáky jsou tady národní obuv, řekla bych. Nejvtipnější je, když jdete nakupovat a před místním obchoďákem najdete desítku párů totálně zahnojených gumáků. Místňáci jsou totiž zvyklí se raději zout a chodit po obchodech bosí. Tuhle v elektru jsem potkala párek zemědělců, kteří měli díry na ponožkách snad větší než zbytek ponožek, ale i tak se úplně v pohodě po obchodě promenádovali "jen tak" :-). Celkem rychle si tu taky zvyknete nezamykat auto doma, ve městě, před obchodem, kdekoliv. Oni si totiž místní nezamykají ani domy. 

 
Celý příspěvek | Rubrika: Aktuality | Fotografie: Jižní ostrov | Komentářů: 0

Ovčí farma v Marlborough

3. 6. 2017

dsc03698.jpg

 

Už jsme si vyzkoušeli uklízení všeho druhu, sbírání cuket, včelaření, práci v restauraci, na vinici. Ale opravdové farmaření doteď ne. Jedna z nejúžasnějších prací, kterou jsme si mohli na pár dní vyzkoušet byla práce na ovčí farmě v Awatere Valley. Pracovali jsme na farmě, kde jsme byli my dva, farmářova rodina, 200 krav, 4 tisíce ovcí, 8 honáckých psů a 20 kilometrů čtverečních (k prvnímu sousedovi to byla pěkná štreka). Prostě nádhera, opravdový život novozélandského farmáře a jeho rodiny. Každý den jsme vstávali za tmy, pracovali do tmy a dělali různorodé práce, pomáhali jsme se stříháním ovcí (za dva dny jsme ostříhali tisíc kousků!), na vinici, na zahradě, učili jsme se, jak farma i péče o zvířata funguje. Já byla nadšená z honáckých psů, neuvěřitelní parťáci, kteří umí asi tisíc povelů a práce s ovcemi je strašně baví. Každý má jiné přednosti i dovednosti, takže je mají podle toho i rozdělené. Jeden pejsek dokáže vysoko ve svazích najít ztracenou ovci a přivést ji domů, druhý dokáže přemístit 2 tisíce ovcí na povel z místa A do místa B.  Je to zatím jedna z našich nejzajímavějších zkušeností tady.

 

Borneo - tropický deštný les

7. 4. 2017

Dnes už jsme druhým dnem v džungli a rozhodně jsme nečekali, že to bude taková oddechovka. Když jsme včera přijeli, rovnou nám byly vysvětleny bezpečnostní zásady:

1. Opice - jsou to zlodějky, takže nenechávat boty před dveřmi, pokud o ně nechcete přijít a už vůbec nenechávat odemčené dveře od chatek, ty potvory si umí otevřít a to pak nechcete zažít, když si ve vašem pokoji pár opic zařádí.

2. Repelent - máme speciální repelentový krém, který je údajně nejlepší proti pijavicím, sice smrdíme od rána do večera, ale furt je to lepší, než pijavice na noze. Posledních pár dní tu celkem vydatně pršelo, takže pijavice číhají úplně všude.

3. Sloni - první den jsme byli strašně šťastní, že jsme měli příležitost pár desítek metrů od nás pozorovat velkou skupinu slonů i se slůňaty koupající se v řece. Jenže na druhou stranu tím začala i naše smůla. Místní bezpečnostní zásada číslo 3 zní: "Vyhýbejte se sloním matkám, pokud nechcete být rozšlapáni". Díky velkému počtu slonů  v naší blízkosti byla zrušená naše noční výprava do džungle, prostě to bylo nebezpečné. A dnes pro změnu náš průvodce zrušil i denní výpravu do džungle, protože sloni jsou stále na dosah a maminky se nezdají být úplně přátelské. Jediné vlídné místo je pro nás momentálně akorát tak v houpací síti nebo na řece v loďce, když opomenu krokodýly. Na řece jsme byli ráno, půjdeme odpoledne a to co je mezi, to trávíme čekáním v houpacích sítích pozorováním drzých opic.

 

dsc02964.jpg

 

Člověk si ani neuvědomí, jaký je v džungli hluk. Když se začnou přeřvávat ptáci, opice a do toho místní druhy cvrčků, to je vám ale symfonie.

 
Celý příspěvek | Rubrika: Aktuality | Komentářů: 0

Život ve Fiordlandu

21. 3. 2017

Po dlouhé době se mi podařilo aktualizovat blog a napsat pár řádků o posledních 3. měsících, které jsme strávili ve svižném pracovním tempu v Kiwi Lakeview Holiday parku u jezera Te Anau..

http://www.aknatripu.estranky.cz/clanky/blog/zivot-v-te-anau/

large_lake-te-anau.jpg

 

 
Celý příspěvek | Rubrika: Aktuality | Komentářů: 1

6 měsíců na cestách

6. 3. 2017

Brouzdám si tak po internetu, kouknu se na dnešní datum a říkám si, že za 3 dny je to přesně půl roku, co jsme opustili Čechy. Neuvěřitelně to letí a naše dobrodružství stále pokračuje.

dsc02489.jpg

 

Od prosince jsme se na léto usadili na jihu jižního ostrova, ve fiordlandu u jezera Te Anau. Člověk by tu ale na léto čekal marně, celý leden pršelo, foukalo a byla zima. Nám to ale nevadilo (až tak moc), my jsme stejně pracovali. Nebo možná právě proto. Přes den se sice občas udělá krásně, ale do toho ledového jezera jsem stejně nevlezla ani jednou. Ráno se probudíme a vrcholky hor kolem nás bývají zasněžené, asi takové je tady léto.

Jak jsem psala, leden a únor jsme s Kosťou nabrali extrémní pracovní tempo, oba máme dvě práce, ke kterým jsme přišli tak nějak jako slepý k houslím, ale o tom ještě napíšu.

Dnes mám volno, a konečně se dostáváme zase do fáze, kdy začínáme plánovat naše další cesty. Nastal čas, kdy jsme našetřili, co potřebujeme a za dva týdny se vydáváme vstříc novým výzvám - Austrálie a klokaní dobrodružství, trocha oddychu v alkoholovém oparu na malajském ostrově bez cla a daní Langkawi, na Borneo za kahounem nosatým, krokodýly a orangutány a nakonec na Filipíny, rýžové terasy a canoyning v džungli.

Takže konečně zase bude o čem psát :-).

 
Celý příspěvek | Rubrika: Aktuality | Komentářů: 0

Tongariro Alpine Crossing track

18. 12. 2016

tongariro-alpine-crossing-track--4-.jpg

Pro fanoušky Pána prstenů je to jedna z povinností, my, přestože fanoušky nejsme, tento jednodenní trek v národním parku Tongariro jsme si nenechali ujít.  Je to jeden z nejlepších jednodenních treků na Zélandu, prochází pozoruhodnou vulkanickou krajinou a předvádí divy od aktivního kráteru až po průduchy, ze kterých se valí pára, a nádherně vybarvená jezera. V průvodci psali, že tato trasa je pro aktivní sportovce a není radno ji podceňovat, i přes tyto a další hrozby jsme se na cestu vydali a nakonec jsme to zvládli ve stanoveném času a bez větší újmy. Naše kondice nás překvapila :-).

Více o treku se můžete dočíst zde: http://sapovalov.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=574138.

 

 
Celý příspěvek | Rubrika: Aktuality | Komentářů: 0

Novozélandské víno

18. 12. 2016

images.jpg

Vína z Nového Zélandu se exportují do celého světa a i já si je oblíbila okamžitě, já vím, není to pro Vás žádné překvapení :-). Nejlevnější se v obchodech pohybují kolem 10. dolarů.  Ale přesně jak se píše v článku, nejlevnější varianta vůbec neznamená špatnou volbu a já zatím vedle nesáhla ani jednou. Více se můžete dočíst níže...

https://www.czechkiwis.cz/novem-zelandu-nelze-udelat-spatne-vino-pokud-vinar-neni-vylozeny-levak/

 
Celý příspěvek | Rubrika: Aktuality | Komentářů: 0