Jdi na obsah Jdi na menu

Čína - II. část

V druhé půlce pobytu jsme se chtěli vydat trochu víc do přírody, města už jsme měli plné zuby, všude spousta lidí, aut, motorek a smogu.Člověk ráno vyjde na ulici, venku 30 stupňů, ale sluníčko hledáte marně, přes opar smogu není vidět pomalu ani na nejvyšší patra mrakodrapů. Už teď víme, že Peking bychom si pro život rozhodně nevybrali, nicméně je zajímavé ho zažít.

 

Doprava v Pekingu

Taxiky - jak už jsem se zmínila v předchozím článku, doprava taxikem je pro cizince víceméně nemožná. Jakmile taxikář vidí cizince, nedejbože blondýnu, zamyká auto a ujíždí. Párkrát se nám povedlo přepadnout řidiče nepřipraveného, nacpat se mu do auta a na mapě mu ukázat (dokonce i v čínských znacích) adresu určení, taxikář pár minut koukal do mapy, řekl nám pár slov, kterým jsme vůbec nerozuměli a pak mlčel, zapálil si cigaretu a čekal, čekal až vystoupíme. Myslím, že kdybychom se nezvedli a neodešli, kouří tam mlčky jednu cigaretu za druhou ještě teď.

Metro - pekingské metro je se svými 192. stanicemi  4. největší na světě. Po pár dnech se nám v něm podařilo celkem slušně zorientovat a nakonec jsme ho až na pár výjimek využívali ke všem přesunům po městě i za jeho hranice. Cena metra odpovídala zhruba tomu českému. První den v metru nás pobavil - vejdete a všichni, úplně všichni cestující mají v ruce chytrý telefon o rozměru minimálně mužské dlaně a surfují, chatují nebo hrají hry.

metro.jpg

 

Autobusy - i autobusová síť je v Pekingu poměrně rozšířená, ale na jednotlivých zastávkách jsme měli problémy s názvy stanic. Čínské znaky vládnou celé Číně a ne všude jsou přepisy do latinky. Proto jsme autobusy využívali spíše na dálkové cesty mimo město.

 

Velká Čínská zeď

ještě jednou se vrátím k našemu výletu na Velkou čínskou zeď. Po prvních dnech v Pekingu jsme zjistili, že vydat se na nejznámější místa Číny - Zakázané město, Náměstí nebeského klidu, Letní palác a vše, co prostě musíte vidět, když tam jste - že je to jednoduše pekelné davové šílenství, kde se mraky a mraky turistů tlačí ze všech stran (pozn. Čínani nepoužívají deodoranty, v obchodech jsou k dispozici spíše pro cizince, takže si to představte, nebo raději ne :-)).

Po této zkušenosti jsme se obávali toho nejhoršího, přijedeme na překrásnou Čínskou zeď a opět se tam budeme mačkat s davem dalších deseti tisíc turistů. Hledali jsme různé alternativy, kde bychom si to užili a nakonec se tedy vydali plní očekávání do oblasti Jinshanlingu. V naprostém omámení jsme vystoupali asi 1400 schodů, abychom se vydali na cestu po této monumentální stavbě. V této oblasti je část zdi, která dodnes není zrekonsturovaná, je to magické místo staré několik tisíc let, kořeny sahají až k 5. století př.n.l., zeď se pak znovu rekonstruovala za vlády dynastie Ming mezi 14. a 15. stoletím. K našemu velkému údivu jsme potkali jen hrstku turistů, převážnou část cesty jsme se na zdi procházeli sami. V některých nezrekonstruovaných úsecích bylo dost obtížné se pohybovat, místy až nebezpečné, zeď byla přerušovaná a zničená, ale jednoduše ohromující a magická.

dsc00736.jpg

 

Západní hory

Jako další v hledáčku jsme měli připravenou návštěvu Západních hor a rokle Longqing. Po zdolání 70. metrové přehradní nádrže jsme se vydali na výlet loďkou po horské řece, ze které vyčnívaly strmé sytě zelené útesy a vápence různých fantastických tvarů, vysoké až 900 metrů. Vrcholky hor tu lemují nádherné budhistické chrámy.

zap-hory.jpg

 

 

Evropani v Pekingu

Cestou do Západních hor jsme se seznámili se třemi Holanďany, kteří žijí v Pekingu a učí zde angličtinu na místních školách. Obecně množství studentů i pracovníků ze západu nás tu překvapilo. Kdo by čekal, že se v Číně setká s tolika dalšími Čechy? Jednoho večera se do naší hostelové, vcelku klidné recepce, vřítila skupinka hlučných lidí. Hned nás to zaujalo a šli jsme to očíhnout (tou dobou už jsme tam byli skoro jako domácí), s úžasem jsme zjistili, že to je banda mladých Čechů, která pracuje v Číně u Home Creditu a přijeli si do Pekingu povyrazit za nočním životem. My, do té doby neznalí místní noční zábavy, jsme nejprve pozvánku na společně strávený večer odmítli, ale Kosťovi se to rozleželo v hlavě a šel s nimi. Nakonec se přidaly ještě dvě české studentky z Šanghaje, které si také přijely do Pekingu na víkend užít kultury. V půl čtvrté ráno už jsem byla docela neklidná, ale Kosťa se nakonec vrátil a o výživné noční zábavě nám vyprávěl celý další den.

Vyprávění o místních diskotékách se nám zdálo až nemožné, ale sobota byla pohodová, s Kamčou jsme si koupily flašku vodky (Kosťa měl ještě tou dobou kocovinu z předchozí noci a nepil), kterou se nám podařilo vypít, tak jsme zašly pro další a rozhodly se, že se vydáme na noční food market. V rozjařené náladě jsme s Kamčou dostaly nápad, že bychom se tedy na místní diskotéku taky podívaly rády. A tak nás Kosťa vyvezl. Přišli jsme tam s velkým očekáváním, dali jsme si jeden drink, postavili se ke stolu a začalo to! Přišli číšníci a z ničeho nic, bez jakékoliv objednávky, v podstatě i bez jediného slova začali na náš stůl nosit ovoce, džusy, colu, skleničky a k tomu flašku ruské vody, flašku skotské whisky a flašku Bacardi rumu. S Kamčou jsme oněměly a s otevřenou pusou zíraly, co se to děje. Kosťa se nám jen posmíval, že nám to říkal. A pak to začlo. Najednou se kolem nás začala shlukovat místní  čínská zlatá mládež, zvali nás ke svým stolům, chtěli s námi pít, povídat si, možná si nás i vzít, kdo ví.

club-latte.jpg

A tahle celá paráda pokračovala celý večer, celou noc. Jakmile jsme dopili jednu flašku, obsluha donesla další. Mezi tím vším jsme s Číňany tančili jako o život. A proč vlastně tohle všechno a kdo, že to platil? V Číně je to tak, že pít s cizincem je považováno za čest, hostit ho také a ze všeho nejvíc, jakmile vám přijde Evropan do klubu, zvyšuje to jeho prestiž. Tudíž všechno platil majitel diskotéky, kterého jsme za celý večer nepotkali :-). Pokud přemýšlíte, kam se příště vydat na mejdan, jasně doporučuji Peking - Club Latté!

 

 

 

Další den, vlastně náš poslední v Číně, jsme v kocovině proleželi až do večera. Ale co, prostě to stálo za to a náš první a poslední mejdan v Číně bude navždycky nezapomenutelným zážitkem.