Jdi na obsah Jdi na menu

Příjezd na Zéland, Auckland

19.9.2017 byl den D, dlouho očekávaný den, kdy jsme vstoupili na půdu Nového Zélandu.

Dlouho před cestou jsem nebyla nervózní, až mě to překvapovalo a divila jsem se sama sobě. Ale na letišti v Sydney, pár hodin před přistáním na Novém Zélandu to začalo v plné síle. Co tam budeme dělat? Čeká na nás někdo? Vždyť na nás nikdo není zvědavý... Pustí nás to imigrační? Nebudou nás dusit? Budu jim rozumět? Určitě nebudu! Co když něco, nebo cokoliv... A pořád dokola mi v hlavě tenhle šotek vrtal.

Na Zélandu jsme přistáli kolem desáté hodiny večer a teď už nervózní všichni tři jsme se odebrali k pasové kontrole, kde v podstatě ani nechtěli vidět naše víza a veškeré připravené podklady, které jsme měli poctivě vytištěné pro případ, že by se v tom chtěl někdo šťourat. Jedna nejistota střídá druhou. Když přicházíme k pásu se zavazadly, stáli jsme tam asi 20 minut, všichni cestující už spokojeně odcházeli, jen já jsem tam smutně stála, koukala na prázdný pás s jedním červeným batohem, který zřejmě někdo zapomněl, ale má krosna nikde. Šli jsme tedy nahlásit ztrátu a přesunuli se k vstupní kontrole. Nový Zéland má jedny z nejpřísnějších pravidel na světe pro vstup do země. Tak moc si chrání své přírodní bohatství, že je opravdu obsáhlý seznam věcí, které nesmíte do země přivézt, pokuty jsou tak vysoké, že se to ani nevyplatí. Mezi seznam se řadí věci živočišného i rostlinného původu, takže zapomeňte například na med nebo slunečnicová semínka. Deklarovat musíte ale stejně tak outdoorové věci, které mohly být kdekoliv znečištěné nebo nosičem bakterií a bůhvíčeho ještě, takže třeba stan, neopren nebo například boty. Veškeré outdoorové boty vás na letišti nechají z bagáže vytáhnout a kontrolují podrážky, pokud je máte špinavé, máte dvě možnosti - vydrbat si je na místě nebo je tam zanechat. My prošli! :-)

První dny na hostelu jsem trávila bez svých věcí, měla jsem jen kartáček na zuby a oblečení z letadla - po 15. hodinách letu je to něco, co chcete okamžitě zahodit.

Bydleli jsme v centru Aucklandu, takže první dny jsem si pořídila pár nezbytností a zbytek vždy vyžebrala od Kamči, která ochotně zapůjčila cokoliv měla - Kami, díky! Hned v pondělí jsme se vydali po úřadech. Jediné, co k práci na Zélandu potřebujete, je číslo účtu na Vaše jméno a IRD číslo (daňové číslo, bez kterého Vás jen těžko zaměstnají). Pak už se zdá být vše jednoduché. Tyto byrokratické záležitosti jsme ale vyběhávali v podstatě celý týden, neustále od čerta k ďáblu - IRD vám nevystaví, dokud nemáte číslo účtu, číslo účtu vám nevystaví, dokud nemáte potvrzení o bydlení, potvrzení od bydlení z hotelu vám zase nechtějí uznat, a tak běháte jak ta slepička s vědrem, až to nakonec nějak dopadne. Bylo to sice vyčerpávající, ale máme to za sebou. V pátek už jsme konečně po týdnu chtěli vyjet z Aucklandu - největší město na ostrově je sice fajn, ale kvůli němu jsme sem nepřijeli. Teď už jen ta chybějící krosna , která s velkou slávou v pátek po 5. dnech dorazila bůhví odkud, koupit auto a vyrazit!

Nákup auta jsme měli domluvený už z Čech, s jedním Ostravákem jsme se dohodli, že nám předá backapackarské žezlo v podobě svého obytného campevanu Toyota Estima i s kompletní kempingovou výbavou. Po dvou hodinách bylo auto naše! Malá projížďka, prohlídka vozu, převod peněz a první majetek, který na Zélandu máme, je auto :-). Nezažila jsem jednodušší přepis, než tady. Od majitele vozu vám stačí pouze iniciály a podpis do malého formuláře, auto i s klíčema vám předá, vy si pak jen zajdete na poštu, vyplníte druhý formulář o deseti kolonkách, zaplatíte 9 dolarů a vůz je oficiálně váš :-).

Od této chvíle máme kde bydlet! V autě je místo pro dvě osoby a celá zadní část je předělaná na ložnici s velkou matrací a s úložnými prostory pod postelí. První kilometry na levé straně jsou šílené. Zvykáme si, místo blinkrů neustále stíráme stěrače. Velkou výhodou je automat - ještě, že ho máme, mít řadící páku na druhé straně je asi jako když dají pravákovi tužku do levé ruky.

 

dsc01010.jpg

 

Po týdnu se vydáváme z Aucklandu severně směr Kerikeri, kde se teď na cca 2 měsíce usadíme a začneme hledat naši první práci. Kiwi ještě nedozrálo, právě se dosbíraly mandarinky a avokáda, tak uvidíme, kde se uchytíme.