Jdi na obsah Jdi na menu

Time to say Good Bye Kerikeri

...aneb 3 měsíce na cestách za námi!

 

V Hideaway lodge jsme nakonec strávili krásných 9 týdnů. Kdo by to byl řekl první týden, kdy jsem vehementně plánovala brzký přesun kamsi jinam. Poslední víkend jsme měli rozlučkovou párty a znovu jsem se vrátila pomyslně zpět do Vranova, kde jsme se v  srpnu loučili s naší partou. Podobně smutno mi bylo i tentokrát. Za tu dobu tady jsme tu poznali spoustu skvělých lidí a myslím, že i pár dobrých přátel do příštích let, které určitě nevidíme naposledy. Jsem si jistá.

 

Když se ohlédnu zpátky, čas tu utíkal jako voda. Přes týden jsme pracovali, večer většinou poseděli u večeře, dáli si víno, pivo a povídali si s ostatními nebo si zalezli do postele s nějakým filmem. Víkendy tu bývaly většinou zajímavější, buď jsme s Kosťou vzali auto a vydali se objevovat severní ostrov, v tom případě jsme většinou sbalili věci do auta a nocovali někde na pláži, chytali ryby a poznávali maorskou kulturu (o cestování po severu připravuji podrobnější cestopis). Nebo jsme zůstali lenošit v kempu a čas jsme trávili u bazénu s našimi kamarády. V sobotu večer jsme většinou společně vařili a pili. Večeře bývaly různě tématické od přípravy sushi, ruského boršce nebo tradiční české kuchyně v mém provedení.

 

Práce

 Začali jsme jako zahradníci v rezidenci milionářské paničky, Kosťa pak nastoupil do Honey factory, kde pracoval až do konce našeho pobytu v Kerikeri. Já jsem toho vyzkoušela víc, prvních 5 týdnů na sběru cuket v jakémkoliv počasí vystřídala 18. stupňová klimatizovaná kuchyně v chocolate factory Makana, kde jsem úspěšně prošla výběrovým řízením na kitchen assitant. Práce to byla neuvěřitelně rozmanitá, od míchání hektolitrů tekuté čokolády, po balení a vážení různých pochutin nebo třeba taky ruční příprava tisíce lanýžových bonbonků , kdy jsme celý den v kuse rolovali jednu kuličku za druhou. Myslím, že za tři roky mého působení v Mondelez jsem zdaleka nesnědla tolik čokolády jako tady! Říkala jsem tomu čokoládové skvosty, nikdy jsem neměla nic lepšího. Práce byla fajn, až na jednu nevýhodu, provoz v Makaně byl 7 dní v týdnu a můj pracovní týden začínal nedělí a končil čtvrtkem.. Protože v Hideaway se většina akcí a večírků  koná v sobotu večer, umíte si představit, jak moje nedělní pracovní nasazení vypadalo:-).  Druhá a vlastně největší nevýhoda se ukázal být dámský kolektiv, v podstatě nikdy před tím jsem se v práci, ať už to bylo kdekoliv, nesetkala s tak nepřátelskou atmosférou, ale všechno je jednou poprvé. Jo, říkám tomu teď s nadhledem nová zkušenost.

 

Angličtina

Člověk by si řekl, že po třech měsících na cestách se má úroveň angličtiny dostane úplně jinam, nevím čím to je, ale pořád si připadám stejně mizerně, když mám mluvit. Jasně, míň se stydím, ale že bych se posunula někam závratně jinam, to se říct nedá. Za to si víc a víc oživuju znalosti svého ruského jazyka, přijde mi, že v kempu mluvíme tak na tři třetiny - česky, rusky a anglicky. Oříšek je pro mě zatím místní kiwi angličtina, kolikrát, když slyším dva místní, jak se mezi sebou baví, přemýšlím, jestli to je ještě angličtina nebo úplně jiný jazyk, který nedokážu identifikovat.

 

Další plány?

Zatím se mi daří plnit cíl krátkodobého plánování, dva měsíce jsme pracovali a teď nás čeká měsíc cestování.  Právě sedíme v letadle směr Polynésie na desetidenní výlet po ostrovech Samoa. Auto jsme nechali na letišti se vším, co tu máme. Pevně věřím, že až se vrátíme, auto i s celou svou výbavou tam stále bude. Pak už se vydáme jižně od Aucklandu a čekají nás další dva týdny cestování v autě, kdy se plynule přesuneme na jižní ostrov za Kamčou. Na konci prosince nastupujeme do nové práce u jezera Te Anau. Tady už bychom se po dlouhé době měli shledat i s Černochem, který k nám přes drobné zastávky na Hawaji a v Austrálii přiletí z Kanady. Práci máme zatím domluvenou na cca 2-3 měsíce. Co pak? Zatím nemáme tušení :-). Prostě uvidíme, kam nás cesty zavedou.

 

1.12.2016, někde nad Pacifikem