Jdi na obsah Jdi na menu

Život v Te Anau

 

24.12.2016 jsme se přestěhovali do Te Anau, vstupní brány národního parku Fiordland, ležící přímo na břehu jezera Te Anau. Léto v Te Anau jsme si vybrali záměrně, přeci jen jsou tu všude kolem ledovcové fjordy a když občas foukne vítr z Antarktidy, i léto tu dokáže být mrazivé. Počasí se tu mění každou chvilku, ráno se probudíte, kopce kolem Vás jsou zasněžené, ale přes den se začne vyjasňovat a odpoledne se můžete jít koupat. Tedy jak kdo, já jsem se chodila raději opalovat. Jezero je pro otužilé, né nadarmo se tam koupali převážně místní a pak naši kamarádi z Irska a Anglie, ti jsou taky zvyklí.

 

Výsledek obrázku pro te anau lakeview

 

Práce

Když jsme přijeli, už tu na nás čekala Kamča a Jirka, bylo fajn tu mít nějakou oporu do začátku. Od Kamči jsme měli domluvenou práci v místním holiday parku, kde jsme se i ubytovali. Nastoupili jsme tu jako uklízeči do týmu cca 20 lidí. Kamča i Jirka měli oba dvě práce, a tak i my, ač bychom nějak extra chtěli, jsme k další práci přišli. Práce v holiday parku nebyla špatná, najdete tu různé druhy ubytování od turistických ubytoven, stanů, až po něco jako pětihvězdičkový komplex. Každý den jsme byli rozdělení do 5. různých týmů a dostali jsme přidělené různé budovy a pokoje na úklidy. Ač bychom o to nějak zvlášť stáli, po nějakých dvou týdnech už jsme si vysloužili post šéfů uklízečských týmů. Nebylo moc o co stát, i když to někdo považoval za poctu, honit celý den pomalé jihoameričany nebo líné ženské z pacifických ostrovů zas taková prča není. No a samozřejmě jakmile někde nebyla dokonale vyleštěná sklenička nebo řádně ustlaná postel, kartáč za to dostal lídr dne :-D). To prostě chcete. Ale i tak jsme práci brali s humorem a sem tam jsme se přenesli do dětských let, kdy jsme se navzájem zamykali na pokojích, kradli a schovávali si pracovní auta různě po kempu... A taky jsme se za tu dobu naučili velkou škálu slovní zásoby - povlečení na polštáře, peřiny, záchodové štětky a spoustu jiných štětek a asi tak 20 typů uklízečských produktů ( mým nejoblíbenějším se nakonec stalo savo, ale pak tu byla ještě taková specialitka zvaná FIRE DOG a na to jsem si pro jistotu brala dvoje gumové rukavice, páč jedny by to klidně rozežralo. Kamča si ho jednou omylem stříkla na ruku a spálenou ji měla ještě další měsíc). Ale co je nejdůležitější - vypadá to, že ve svých 30.letech už budu schopná flek na koberci nebo na bundě vyčistit bez pomoci maminky :-D.

 

Kamča za sebe potřebovala sehnat náhradu taky v místní restauraci, kam chodila několikrát týdně po večerech jako výpomoc. Ne že bych byla nějaký extra hardworker, ale brala jsem to jako bezva šanci procvičit si angličtinu - a taky že se povedlo. První dny a týdny jsem tam na zákazníky docela koktala, ale šéfovi a manažerce to očividně vůbec nevadilo, těm v podstatě stačilo, že jsem blonďatá a nejsem Asiat :-). Majitel restaurace je z Chile, v kuchyni jsou zaměstnaní Argentinci a šéfka je Filipínka - no občas to byl opravdu mezinárodní chaos, ale jihoameričani jsou na to očividně zvyklí a nic je jen tak nerozhodí, mají to asi v povaze, když už jsem si myslela, že se v kuchyni vraždí, po 30 minutách už se zase ozýval jen smích, takže asi tak. No a když já jsem si našla druhou práci, Jirka Kosťovi nabídl, že spolu můžou po práci umývat turistické výletní autobusy, které vlastnil náš holiday park. No a od té doby jsme začali pracovat jak diví. V pět jsme přišli z práce, dali jsme kafe, pokec na terase a na šestou už oba rychle na další stanoviště. Když jsme se pak po desáté hodině setkali v kempu, Kosťa si dal ještě s klukama pivo a mrtví jsme upadli do postele. Tři měsíce v tomto tempu utekly jako voda a my jsme tu stejně tak jako na severu potkali spoustu nových a zajímavých lidí ze všech stran světa. 

 

http://www.aknatripu.estranky.cz/fotoalbum/novy-zeland-2016-2017/zivot-v-te-anau/

 

Holiday park team